Portál určený zdravotníckym pracovníkom, právnikom a zamestnancom štátnych a verejných inštitúcií

Online časopis

Geneticky upravení lidé - bioetika - smíme si dovolit vše, co umíme?

Dátum: Rubrika: Trendy

Bioetický pohled na svět byl velmi dlouho přehlížený. Vyvinuli jsme technologie, které napomáhají k rozvoji lidstva, dramaticky snížili dětskou úmrtnost, dokážou vyléčit choroby, na které jsme před půlstoletím běžně umírali. Zásadní aktivity související s lidským životem jsme přesunuli z domovů do institucí. Nerodíme doma, neumíráme doma, okruh našich nejbližších známe přes obrazovky telefonů. Podléháme vlně technologických možností, které věda nabízí a pod skvělou myšlenkou konání dobra jsme se rozhodli jako lidstvo zasahovat do vlastního vývoje. Za posledních 30 let jsme se dramaticky posunuli v oblasti genetiky od geneticky modifikovaných potravin přes genetický doping či klonování až po první geneticky upravené lidi. Jde o tak zásadní téma, s kterým je spojena i Nobelova cena za chemii za účasti českého vědce. Jsme na toto připraveni i po etické
stránce?

Bioetika se zabývá morálními problémy života. Bioetika neočekává prostou reprodukci znalostí. Bioetika je filozofický zdroj otázek, na které si sami hledáme odpovědi.
Posledních 110 let máme a používáme technologie, jako prostředek k hromadné likvidaci populace. Chemické a atomové zbraně, války, genocida, vyhlazovací tábory. Od 60 let minulého století jsme přidali mírové a lékařské technologie. Máme v rukou moc nad životem od hormonální antikoncepce, přes umělé oplodnění, prenatální diagnostiku, bezpečné interrupce, neplodnost, náhradní mateřství, intenzivní péče, hemodialýzu, transplantace orgánů, výzkum kmenových buněk, tělesné modifikace, transhumanismus, klonování až po euthanazii nebo geneticky modifikované potraviny. Přitom zapomínáme na etiku, morálku, lidskost, na mezigenerační soužití a mezigenerační vazby. Děti nerodíme doma, umírání se přesunulo z domovů do nemocnic. Kolikrát jsme slyšeli od svých rodičů či prarodičů, já bych chtěl(a) umřít doma, ve své posteli.
Klonování
Dosah počínání člověka vybaveného moderní technikou na sféru živého a na jeho etický rozměr, nastoluje otázky životního prostředí či přístupu ke zvířatům. Dne 5. července 1996 se narodila klonovaná ovce Dolly, což bylo oficiálně přiznáno světu 22. února 1997. Šlo o zásadní bioetickou změnu, ze stvořitele, na laboratoř. Někdy je toto připodobňováno k výbuchu první atomové bomby. U bomby šlo o umělý vznik malého, neřízeného slunce na planetě Zemi, u klonovaného zvířete šlo, zjednodušeně řečeno, o nukleární transfer
1)
. Náhrada jádra buňky z vemene jiného jedince téhož druhu, kdy narozená ovce byla genetickou kopií dárkyně buněčného jádra, bez pohlavního rozmnožování, bez přispění otce. Následovala telata, myšák Fibro, klony úspěšných hospodářských zvířat, zvířecích šampionů
2)
či ohrožených druhů
3)
. Bioetika zde akcelerovala regulaci trendů v klonování zvířat
4)
.
Následně se akcelerovaly první debaty o tom, kdy dojde ke klonování lidí
5)
. Prvnímu dítěti, které za pomoci asistované reprodukce bylo počato v roce 1978, bylo v roce 1998 pouhých 20 let a vědecké týmy nadšeně čekaly, jaký bude další reprodukční vývoj takto stvořeného člověka. Lidstva na zemi bylo skoro o miliardu méně, cesty na měsíc jsme vyměnili za počítače a dnešní problémy jsme očekávali daleko po roce 2100. Asistovaná reprodukce už nějakých 20 let nabízí možnost eliminovat riziko dědičnosti chorob jako cystická fibróza, hemofilie, duševní svalová dystrofie i párům, které nemají problém otěhotnět klasickým způsobem. Genetické inženýrství nám otevírá cesty k tomu, abychom mohli úplně transformovat člověka. Paul Berg
6)
, laureát Nobelovy ceny za chemii, svolal 24. až 27. února 1975 do Asilomaru konferenci
7)
, na téma genové inženýrství. Zde možná padla otázka, zda v tomto genetickém vývoji pokračovat či nikoliv. Přitom v tomtéž čase James Watson
8)
, spolu­objevitel dvojité šroubovice DNA, vyjádřil svou nelibost nad společným sdílením místnosti pro odpolední čaj s Robertem Edwardsem
9)
, který v 1978 úspěšně v Cambridge dokončil umělé oplodnění, protože mu umělé oplodnění připadalo neetické. Dnes máme kolem 9 milionů dětí ze zkumavky a pro spoustu rodičů je to dar z nebes, bez ohledu na morální a etické zasahování do chodu přírody. Je pravděpodobné, že manipulace s DNA jsou dnes pro vrstvy elit již dostupné.
První krokem je genetické testování embryí, kde si můžeme představit, jak embryo bude testováno na různé poruchy a následně jich bude zbaveno, předtím, než bude vloženo do matčiny dělohy. Tento krok ale postupně povede k tomu, čemu se říká vymodelované dítě. Budoucí rodiče by mohli dodat seznam "požadovaných znaků", které by u potomka chtěli. Takové dítě by bylo navrženo genetikem tak, aby mělo takové geny, které si jeho rodiče přejí, aby například bylo více vysoké, zdravější, nebo i více inteligentní. Teoreticky tímto procesem pak vlastně vyrobíme dítě, které je lepší, než kdybychom tento proces nechali na přírodě. Jde o moderní formu eugeniky. A pořád je to jen děsivá budoucnost, anebo to už umíme a máme etický problém se s tím vyrovnat?
Etický pohled na genetiku a genový doping
Genetika však má jedno stigma, dědičnosti. V našem dosavadním stavu můžeme mluvit o tom, že lidé jsou si, co se přirozenosti týče
10)
, rovni. Jsou zde rozdíly mezi lidmi ve schopnostech, ale jejich distribuce je založená na určité rovnosti
11)
, protože všichni musí hrát genetickou loterii. Nespravedlnosti ve společnosti tak pocházejí hlavně z faktorů prostředí
12)
. S biotechnologií však přichází nebezpečí, že faktory prostředí ovlivní naše genetické faktory. Ti, co jsou bohatí, si budou moci dovolit geneticky vylepšit své děti, aby byly více inteligentní nebo krásné než děti chudých lidí. Kde jsme předtím měli určitou genetickou spravedlnost, tam ji teď už nemáme. Tímto vznikne úplně nová třída lidí, kteří na tom budou lépe než ostatní nejenom v rámci faktorů prostředí, ale také v rámci genů. Spekulace hraničící s realitou, je o možném a dostupném zásahu do DNA ohledně odstranění dědičných vad či prevencí onkologických rizik. Tyto zásahy však naráží na několik problémů. Nejsou legální, jsou extrémně drahé, obojí jistá část populace prostě nemusí řešit. Ale jsou velmi nejisté v tom, co způsobí, protože tím, že odstraníme jistou část "špatného kódu", dnes netušíme, co narušíme v kódu jinde. Ten problém se zdaleka nemusí objevit ihned, může být až po delší době či v další generaci. Dokážeme si vůbec představit, že se nám takto budou pohybovat po planetě geneticky upravení lidé? A k tomu, nemusí to být zdaleka jen vše pod kontrolou. Protože se to genové inženýrství bude týkat dětí z velmi zámožných rodin a bohatý, mladý, úspěšný syn může být kromě snu mnoha dívek taktéž zdrojem nemanželského potomstva, které bude své upravené geny předávat dále. I když zabránit tomu, aby se geneticky modifikovaní lidé nemohli rozmnožovat s nemodifikovanými, lze již dnes.
Veškeré lidské jednání, by mělo podléhat mravním normám. Jenže zde je vědecká činnost hnána jednak vlastní chutí převzít moc nad přírodou a popoháněna vidinou finančních zisků investorů do nich. A proto morální normy stejně jako právní, pokulhávají za realitou. Co když bude výsledkem genového inženýrství šílená představa, že státy budou šlechtit své poddané k poslušnosti, generovat vojáky, co necítí bolest ani strach, inteligenci elity, aby dokázala vládnout bez soucitu a skrupulí a klonovat občany podle předem stanovených vzorců? A co spekulace, jak budeme muset lidstvo geneticky upravit, aby mohlo přežít let či pobyt na Mars? Už to skoro umíme, ale smíme to dovolit? Mravní normy poznáváme postupně. Nejsme si jisti nad jejich aplikací v různých situacích, podléhají vývoji v čase, k jejich zdůvodnění a výkladu jsou různé přístupy. Přitom nad těmito pravidly závisí osud lidstva. Chceme je uplatňovat a dodržovat? Ne všechno, co umíme, smíme dovolit. Pandemie COVID-19 nás na to dost důrazně upozorňuje. Není třeba spekulovat o původu viru, který přešel na člověka. Jde o to, že nebyla striktně dodržena platná pravidla.
Genová terapie
Již je pozdě pokládat otázku, kdy začne genové vylepšení. Genový doping už dávno probíhá. Před olympiádou v Athénách vyšlo několik článků o genovém koktejlu
13)
, otestovaném na potkanech
14)
s tím, že po podání potkanům rostly svaly a podávaly nadpřirozené výkony, ideální pro léčbu svalové dystrofie. Ale vědce kontaktovali nikoliv lékaři, ale trenéři sportovců. Tehdy veřejně známé využití fyzikálních zlepšení bylo jen na bázi růstových hormonů, anabolik a steroidů. Sportovci často očekávají efekt okamžitý, klidně dočasný a dlouhodobé následky jdou stranou. (viz dále Genová terapie 2.0) Nejen v Číně jsou časté specifické operace kostí nohou, které se v Evropě či USA používají k transplantaci a záchraně končetin. Ale v Asii mají i jiný cíl, a to prodloužení kostí a tím i celkové tělesné výšky.
Je to bolestivý a zdlouhavý proces, ale je podstoupen, pod globálním vlivem módy a "krásy".
Cíl genové terapie
Cílem genové terapie je opravit nebo nahradit nefunkční gen způsobující genetické onemocnění. Dokážeme se s tímto vyrovnat po etické stránce? A co všechna rizika zneužití? Oviedská úmluva
15)
o lidských právech a biomedicíně z roku 1997 v čl. 13 přímo zmiňuje, že zásah do lidského genomu lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické či léčebné účely, a to jen tehdy, pokud není jeho cílem změna genomu některého z potomků. Neboli v pohlavních buňkách daného jedince nesmí být tato změna zakomponována. Důvod myšlenky byl jednoduchý. Když se později zjistí nějaká genetická chyba, je nutné, aby se chyba geneticky nepřenášela dále a zůstala se zemřelým v urně. Ale jistá část vědeckého spektra už tento článek deklarace zpochybňuje a chce jej zneplatnit. Příroda zajistila u 11% dětí ze severní Evropy
16)
to, že zdědily od jednoho ze svých rodičů poškozený gen CCR5. Evoluční teorie předpovídá, že druhá odmocnina z tohoto čísla by měla odhalit počet lidí se dvěma zmutovanými kopiemi, a tak se nemohou infikovat
17)
virem HIV-1
18)
,
19)
,
20)
,
21)
. Ve vědeckých databázích je těchto lidí méně, a i přes velkou chybovost se předpokládá, že dotyční nejsou zaregistrováni z důvodu až o 21% navýšené dřívější
22)
úmrtnosti.
23)
Jde o mutaci CCR5 Delta 32
24)
, kde vypadlo 32 písmen z kódu DNA
25)
. Ale není to velká
Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.

Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.

Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).



Bezplatný odpovedný servis pre predplatiteľov

Vaše otázky môžete zadať na www.otazkyodpovede.sk.

Seriály